Před čtyřmi lety to byla událost, kterou puncovaly ceny z amatérských přehlídek včetně titulu Nejlepší amatérský film roku 2012 na mezinárodním festivalu BIAFF ve Velké Británii. Jak hradecký režisér Ondřej Martinec dodává, nezískal jen trofeje, ale také srdce a pomoc mnoha lidí. Hodinový film, jenž se točil ve východních Čechách, si v Česko-slovenské filmové databázi vysloužil hodnocení 84 %, což je třeba o procento méně, než mají hity Skleněné peklo, Titanic či Amélie z Montmartru.

A posbíral pochvalné ohlasy publika, které dokonce mluví o amatérském velkofilmu: „Na filmu by se jistě dala najít řada chyb, ale jeho kouzlo spočívá v tom, že je nebudete chtít hledat. Vyzařuje z něj neobyčejné nadšení, které se setkalo s na amatérské podmínky až omračujícím zvládnutím řemesla a výpravností.“

„Klobouk dolů před režisérem, který umí obrazově tak krásně vyprávět.“ A do třetice: „Jeden z mála českých amatérských snímků, kde se po filmové stránce už prakticky stírá rozdíl mezi profesionální a amatérskou produkcí.“

A to role hráli herci z královéhradeckého divadla Jesličky, točilo se kolem Hradce, hlavně v lesích kolem rybníku Biřička. Chalupa stojí v Nebeské Rybné, půjčili si parní vlak s „Velkým bejčkem“, nádraží, které potřebovali, sami tvůrci opravili. Produkce vložila do díla 80 tisíc korun.

„My jsme film moc nikde neukazovali, razil jsem totiž názor, že si film má najít vlastní cestu. Nechtěl jsem to nikam tlačit ani mu dělat reklamu, protože jsem to bral jako studentský film. Před tím jsem dělal jen krátké snímky, tak jsem si řekl, že to bude můj osobní absolventský film, i když jsem samouk,“ říká Ondřej Martinec, jenž Anděle natočil ještě pod příjmením Hejna.

Po natočení chtěl snímek pustit do kin, našli distributora, ale tomu to připadalo krátké. „A my začali cítit, že se z toho vytrácí radost, tak jsme ho požádali, ať to nechá plavat, že příběh Andělů stejně nekončí,“ vypravuje Martinec. Jednou za rok, když už kulminoval počet žadatelů o projekci, uspořádal promítání v hradeckém Centrálu, vždycky přišlo víc než stovka diváků.

Anděly jen v Centrálu, nynějším Biu Central, vidělo do dneška na dva tisíce lidí. Výtěžek ze vstupného vždy posloužil dobročinným účelům. „Jedině tak nám to dávalo smysl,“ podotýká režisér. Podařilo se tak zakoupit naslouchátko pro neslyšící, přispět na povodně, opravit parní kotel či zorganizovat inspirativní výlet seniorům.

Andělé s podtitulem Lidský příběh z nelidské doby ho pořád i po čtyřech letech dohánějí, chtěl by, aby snímek mělo všech dvě stě aktérů.

„Nejradši bych to dal na DVD, ale to je drahé, tak to raději uložím online, kde to může vidět kdokoliv a ve špičkové kvalitě. Může zaplatit dobrovolný příspěvek. Myslím, že právě takhle se dá budovat to, co se dnes vytrácí, tedy přímý vztah mezi divákem a tvůrcem. Mám pocit, že velké distribuce dělají z filmu jen víkendové zboží,“ míní Ondřej Martinec, který si díky Andělům utřídil názor na vlastní tvorbu. „Dřív jsem to bral jako dítě, které má drobnou vadu a vy říkáte, že všechno na něm je vaše, jen ta vada je po manželce. Byl jsem dost pokrytecký, všechny chyby jsem přičítal druhým, sám jsem si vše omlouval a vymlouval. Pak jsem si řekl, že všechno, co vytvořím, musím brát takové, jaké to je, nepřeceňovat to ani nehanět. Když se dnes na Anděle podívám, cítím, že je to zázrak, že se to povedlo,“ říká režisér. A mnozí z jeho amatérů v řemesle pokračují, kameraman končí FAMU, hlavní protagonista Martin Šesták odešel na New York Film Academy.

„A ty negativní věci jsou vlastně také pozitiva, protože jsem si je uvědomil. Člověk málokdy překoukne sám sebe. A poučil jsem se ve filmovém řemesle, protože tehdy jsem chtěl něco říct, ale neuměl jsem mluvit,“ dodává Martinec.

Další Martincův film vzniká už plně profesionálně. Jeho kořeny budou hradecké.