Ptá se: Ondra Krejcar (filmová sekce Impuls HK)
Odpovídá: Ondra Martinec (režisér filmu Andělé na kolejích)

Souhlasíš s názorem, že v ČR chybí sektor nezávislého filmu? Jaký máš na to případně názor?

Jak jsem říkal… Je to jen slovo. Tohle slovo má kořeny v USA, tak na něj i tak hledím. Ale líbí se mi… To zas jo, je znělý. Má v sobě ten krásnej duch a pocit svobody „nezávislosti”… Možná proto přitahuje mladý tvůrce. A pokud se tak děje, je dobré nové názvosloví přijmout, abychom si skrze něj mohli připomínat ideál v něm obsažený. A za sto let to zas může být jiný slovo, který to nejlíp vystihne, klidně. Důležitý je, aby tvůrci hlavně tvořili a nebáli se. Když si teď vzpomenu, jak já se dokázal hádat o slovo “amatérský” a bojovat za jeho zachování, tak si říkám, že jsem byl pitomec, protože o tom slově to přeci nikdy nebylo a nemělo být. Jde o to, aby Vám lidi rozuměli a aby se uchovaly hodnoty amatér = milovník. To je krása, že jo? Takže náš film Andělé na kolejích je opravdu amatérský, jelikož my ho milujeme a vznikl z lásky k filmu.

Co si tedy představíš pod pojmem český nezávislý film?

“Český nezávislý film” = něco, co zatím neexistuje. Je to pro mě symbol touhy po změně a vymanění se ze starých dogmat. A obojího je třeba.

Mezi tvým posledním filmem a současností utekl již nějaký čas, prozraď jak ho trávíš? Věnuješ se komerčnímu natáčení či jiným projektům?

Tak já Ti ten čas stručně zrekapituluju, jo? S Andělama jsem vyhrál všechny ceny, po kterých jsem toužil a které si přál. Pak jsem se ohlédl za sebe a viděl spálenou zemi, že jsem toho dost posral, a tak jsem se filmu v sobě úplně vzdal a pustil, a začal hledat to důležitý, to, co nepomíjí. Našel jsem rodinu, lásku, opravdové přátelství, hodnoty i odpuštění. Setkal jsem se s bohem, vesmírem, smrtí i ďábelským principem světa. Musel jsem se postavit tomu temnému ve mně. Začal jsem konečně naplno žít. A nakonec tam na mě čekala ta filmařina, do které jsem se začátkem roku plně ponořil. Nyní budujeme stabilní produkční studio MOVING PICTURES, děláme a točíme toho celkem dost. Hlavně ale připravujeme celovečerní hraný film. Jupí!

Kdyby si dostal zajímavou nabídku od producentů natočit film podle cizího scénáře, troufnul by sis na to? Nebo by si trval na autorském filmu, tj. natočení vlastního scénáře?

Otázka pro mě nezní, zda troufl či netroufl. Pro mě je důležitý dělat na takovém projektu, tématu, se kterým se cítím nejvíc vnitřně svázaný, který se propojuje s mojí duší a kde můžu kus ze sebe otisknout. A to nemusí být nutně autorská věc. Já navíc strašně nerad píšu. Byť pro tenhle rozhovor jsem se pravda nějak rozvášnil a jde mi od ruky… Asi přišel ve správný čas. Díky za něj a za ty správné otázky.

Je známo, že si hodně cílevědomý. Jaká je tvoje pomyslná meta v oblasti filmu?

Byl jsem cílevědomý, to je pravda. Teď věřím, že už nejsem, protože cílem je pro mě samotná cesta. A každý jednotlivý krok na ní musí být naplněn, pak totiž vnitřně vím, že vždy dojdu na správné místo. To je právě ten život pro mě. To je ono. Vize nového filmu je však nádherná a obrovská, dobrodružná, až se u toho chvěju, běhá mi mráz po zádech a nemůžu dospat, jak se těším na další krok. Dřív jsem si sám stál v cestě svými strachy, teď už to vnitřní zaprdění tolik necítím.

Věnuješ se částečně stále i herectví, netoužíš si zahrát ve svém filmu?

Herectví už se vůbec nevěnuju, ale byla to důležitá etapa, jelikož mi pomohla více rozumět hercům samotným. Po hraní nijak netoužím, ale nechám se překvapit, co život přinese, proč ne. Ve svých filmech jsem si dal většinou na pár sekund komparz, nebo jsem si ze sebe vystřelil v audio stopě při dabignu na památku. Např. V Andělech učitel v obecní škole rozdává oznámkované písemnky a říká: “MÝLITI se je lidské. MÍLÍ se však pouze Hejna! Za pět!” = Vysvětlím. Žádná postava Hejny ve filmu není… Je to úvod do scény ve školní třídě. No a ten fór je sám pro sebe a pro ty, co vědí, že neumím moc pravopis. Já za něj vždy na škole trpěl, ale možná víc trpěla češtinářka, páč ona ten náš jazyk tak milovala, až mi ho málem znechutila.

Co chystáš z hrané filmové tvorby do budoucna?

Celovečerní film o lidech, o hvězdářích. Bude to jako sonda do hlubin lidského ducha… A to vše se bude odrážet od nekonečnosti vesmíru, který pozorují hvězdáři skrze ztopořené tubusy dalekohledů. Rád uvádím jako zjednodušenou synopsy: “Je to o lidech s hlavou v oblacích a nohama ve sračkách.” No a lidem se to líbí, přijde jim to blízký. Říkaj “Tak to je o mně, to jsem taky!”. Předlohou je divadelní hra “Asteroid Bejček” od nedávno zesnulého dramatika Josefa Tejkla. Je v tom hodně člověčiny, humoru a tragiky.

Sleduješ dění v českém profesionálním filmu? Jaká tvorba se ti zamlouvá, co třeba nemusíš?

Sleduju i nesleduju. Je toho hodně a moc mě toho většinou neoslovuje. Naposledy mě překvapil Marek Najbrt s “Polski film” a před tím jeho “Protektor”. Myslím, že i Ondříček odvedl pro český film dobrou práci s “Ve stínu”, byť to je trochu patetický, ale hezky idealistický jako Andělé. Víc si nevybavím. Co nemusím, nějak rychle zapomínám, nebo se k tomu většinou ani nedostanu.

Filmařině se věnuješ řadu let. Co bys poradil podobně smýšlejícím filmařům. Co je nejpodstatnější v cestě natočit dobrý film?

Ono radit už mi taky moc nejde, jelikož já nevím, jaká je pro koho správná cesta. To je na každém, každý to v sobě v podstatě už má zakódováno od narození, jen se naučit slyšet… A respektovat sám sebe, tak to bych poradil: “Buďte prosím pěkně sami sebou, ať se to druhým líbí nebo ne. Milujte sebe, ať můžete milovat svět okolo a on Vám to vrátí. Věřte své intuici. Ptejte se sami sebe, proč to či ono děláte, a upřímně si na to hledejte odpověď. Žádná odpověď není špatná. Je ale debilní si neumět přiznat pravdu, to vede ke zvláštní vnitřní frustraci. A hlavně pečujte o lidi, kteří kráčejí s vámi a to nejen materiálně. Sdílejte a radujte se, že nejste na světě sami. A pokud jste sami a boříte se v nějakých sračkách, buďte opět upřímní… A točte třeba o tom, protože když to pravdivě zachytíte pro ostatní, tak to pak může pomoci jiným a tím se posunete sami dál. Jsme tu proto, abychom si pomáhali. Láska je vše.

A kde se mohou diváci o filmu Andělé na kolejích dozvědět víc?

Zjistit víc o filmu